Preparace
Historie a vývoj
Co je preparace neboli taxidermie? Toto starověké řemeslo, ve správných rukou umění, nejlépe vystihuje jeho překlad. Taxi znamená pohyb a derma kůže. Kořeny sahají hluboko do naší historie. Už pravěcí lidé primitivně konzervovali kůže, ze kterých si poté zhotovovali přístřeší a oblečení.
V době starověkého Egypta byla domácí zvířata považována za posvátná a byla mumifikována, stejně jako lidé vládnoucích vrstev. Modernější forma taxidermie, tedy umění zachování a navléknutí kůže zvířete na formu (kopyto), tak, aby vypadalo jako živé, byla poprvé zaznamenána v průběhu středověku. Nejstarší známou publikaci o preparaci napsal v roce 1555 přírodovědec Pierre Bellon. Během viktoriánské éry začala být taxidermie velice populární, zejména díky objevným výpravám, při kterých cestovatelé přiváželi do své domoviny velké množství zvířat. Ta byla preparována do muzeí po celém světě, nebo skončila v soukromých sbírkách.
Na záčátku 20. století se kvalita taxidermie podstatně zvýšila. K tomu vysokou měrou přispěli umělci jako Carl E. Akeley, William T. Hornaday, Coloman Jonas či Leon Moldete, kteří vyvinuli na tu dobu průkopnický způsob preparace zvířat. Oblékali je totiž na předem zhotovené, velmi zdařilé modely. Od 70. let 20. století tyto modely začaly pomalu vytlačovat doposud nepřekonané polyuretanové náhražky těl. Podle originálu kostry zvířete se z modelovací hlíny vytvoří tělo, které se následně laminuje, anebo se z těla i se svalovinou vytvoří pomocí speciální odlévací hmoty forma, do které se nalévá polyuretan. Tato hmota přesně okopíruje tvar formy. Světla se imitují skleněnými nebo akrylovými. Slechy, zuby a lízáky savců jsou nahrazeny umělými komponenty.
Současná preparace
Jak už jsem zmiňoval, výlučně na preparaci savců využíváme průmyslově vyráběné modely, které si upravujeme podle velikosti zvířete a můžeme je zakoupit ve všech možných pozicích a kvalitě. Záleží na znalosti a kreativnosti preparátora (umělce), který model konstruoval, následně zalaminoval, a potom ho dal do oběhu. Kvalitní modely mají veškeré anatomické detaily, proto je poměrně snadné s nimi pracovat. Důležité je však vystihnout výraz zvířete, udržet kůži na spravném místě modelu, animace preparátu a mnoho jiných věcí. Na preparaci ptactva můžeme zakoupit polyuretanové modely, ale já je ve své praxi nepoužívám, protože nesplňují mé požadavky. Modely si většinou vlastnoručně vyřezávám, podle velikosti konkrétního ptáka, na některé ptáky používám odlitky navržené Peterem Sunesem , jehož techniku na preparaci ptactva uplatňuji.
V České republice byl pojem polyuretanový model ještě donedávna neznámý. Stejně tak jako množství moderních materiálů, které byly na západě dávno objeveny a úspěšně používány. Po devadesátých letech se k nám tyto materiály začaly postupně dostávat z Německa, Rakouska a USA. Ne všichni preparátoři tyto moderní trendy následují a proto úroveň české preparace je až na pár vyjímek nízká. A ani používání nejnovějších materiálů není zárukou kvalitního výsledku. Dobrý preparátor musí totiž perfektně znát anatomii a výraz zvířat, modelovaní, odlévaní, a mnoho dalších dovedností. Také musí být ochoten se celý život vzdělávat a rozvíjet. V neposlední řadě je stále nutné sledovat nové trendy v taxidermii, vyvíjející se hlavně na severoamerickém kontinentě velmi rychle.